Za jedno z nejvýznamnějších témat pro nastávající funkční období nového zastupitelstva obce považuji zachování vlastního zdroje vody a rozvoj zásobování vodou v rámci možného. Souvisí s tím mnoho témat: činnost firem v okolí, majetko – právní vztahy, stav vlastní sítě a souvisejících technických prostředků… A v neposlední řadě přístup jak občanů, tak jejich zvolených představitelů.
V minulých týdnech jsem zaznamenal různé zvěsti. Starat o vodu se přece nelze, když jinde na to mají specializované firmy. Že přijdeme o vlastní vodu? Nevadí, vždyť přece kolem jsou všichni připojení na jiné a větší soustavy. Atd. atd.. Jde o názory ojedinělé? Občas je to hodně o tom, že strýc se strýcem se prostě neumí či nechce (do)mluvit. Budu je brát za názory okrajové. Zvláště poté, co na jednom z prvních oficiálních sezení zastupitelů na můj přímý dotaz deklaroval pan starosta Mikulčic, že vodu považuje za prioritu (a nikdo se neozval proti). Nicméně poprosil jsem kolegu z práce, specializovanějšího na danou problematiku, o nějaké podklady pro obecnou úvahu o výhodách vlastního zdroje, a zpracoval je do následující, cca obecné, úvahy.
Jde, zjednodušeně a zhruba, o dva hlavní problémy: cenu a kvalitu.
Co tedy rozhoduje o tom, co za vodu platíte? Co vlastně ovlivňuje cenu vody?
Cena vody nejvíce závisí na systému prodeje vody. Samozřejmě, že roli hrají i další faktory, ale systém prodeje je nejdůležitější.
V ČR jsou dva systémy prodeje: prodej napřímo nebo přes prostředníka.
- Systém prodeje vody napřímo: Existuje přímý vztah mezi dvěma subjekty. Mezi (okresní, …) vodárnou a odběrateli. Vodárna dodává vodu, odběratel za ni platí. Všechny peníze inkasované od lidí za vodu slouží vodárně k financování nákladů a investic. Takovéto peníze nekončí u zahraničních investorů. Výplaty ze zisku nejsou cílem okresních (…) vodáren, ale v případě potřeby mohou vodu zdražit a z takto získaných financí ji investovat do rozvoje sítí. V tomto spatřuji velké pozitivum, jak pro vodárny, tak i pro odběratele. Vybrané peníze od odběratelů se vrací zpět do rozvoje vodárenského odvětví a města (obce) nemusí sítě financovat v takovém rozsahu.
- Systém prodeje vody přes prostředníka: Zruší se přímý vztah mezi vodárnou a odběratelem a je uměle nainstalován prostředník (např. koncern). Koncern prodává vodu lidem a inkasuje zisky. Ty ovšem zpět do infrastruktury neinvestuje, protože ji přeci nevlastní. Peníze za vodu tak tečou do zahraničí místo do sítě a infrastrukturu pak musejí zainvestovat města a obce, které pak nemají na silnice školky apod.
V případě zavedení systému s prostředníkem: odběratelé platí to, co předtím (náklady na dodání vyčištěné vody, náklady na investice a zisky vodáren). Nově také zisky koncernu. Nově se zisky dělí mezi vodárnu a koncern.
Kdo co platí či získává?
- Náklady na prodej vody, včetně nájmu za potrubní síť- odběratelé.
- Investice do infrastruktury – okresní vodárny, města a obce.
- Zisky z prodeje vody – získávají koncerny, které mají většinou sídlo v zahraničí.
Nejsou nijak ojedinělé názory odborníků, že prodej zásobování vodou do rukou (většinou cizích) společností byl jednou z největších chyb našich vládních garnitur. Komu tedy cca aktuálně patří voda v ČR? Hodně informací lze nalézt na webu Pravda o vodě.cz, odkud je mapka níže. Odkaz na sekci s cca aktuálním přehledem cen naleznete na http://pravdaovode.cz/srovnani-cen-v-s/.
Na stránkách Vodarenstvi.com (http://www.vodarenstvi.com/vodarenstvi-cr-2015.php) lze zase mj. nalézt porovnání zisků společností v jednotlivých částech ČR, podílejících se na úpravě a dodávkách pitné vody. Podívejte se např. na:
Tolik k penězům. A kvalita? Pokud i jen trochu cestujete, pracovně nebo soukromě, asi sami znáte rozdíly v tom, co teče z kohoutku u nás či někde jinde. Nebo když si necháte čistou vodu odstát tam a u nás. Či znáte historky zaměstnanců naší úpravny, kdy dojeli pracovníci z oboru řešit nějaký větší problém a nemohli si naši vodu vynachválit. A za tu cenu?!
Subjektivní hodnocení je subjektivní hodnocení. I tady se začínají objevovat hlasy, že to možná přece jen bývalo dříve i lepší. Chuťově, znečištěním (patrným po pravidelném odstání v určitých nádobách), … Neumím teď posoudit. Chtěl bych se vodě v obci věnovat v rámci své kvalifikace a při té příležitosti se podívat na objektivní rozbory, technická řešení jednotlivých uzlů a zařízení atd… Ono by se nebylo co divit, naše síť už má přece jen nějaký rok a já jsem zvědavý na koncepčnost přístupu a udržitelného zachování celého systému, jak je praktikovala předchozí zastupitelstva.
Vše je to ale nakonec a zase jen – o penězích. Pokud nechceme jen řešit aktuální havárie, jde o běh na dlouhá léta. Rozpočtový výhled za minulá období nám toho přitom (a nejen o tom :-() moc neřekne – další z věcí, kterou bych chtěl s kolegy z finančního výboru a aktivními zastupiteli dělat trochu jinak. A chtěl bych prostudovat souhrnnou technickou (…) dokumentaci, o kterou jsem už pana starostu požádal.
Celé to ale nemůže být o jednom člověku. Je třeba pořádně mrknout (a mrkat!) na chování a kázeň všech podnikatelských subjektů v našem okolí. Zároveň přitom v rámci (ne)komunikace místních z problému nedělat žabomyší války. Vždyť jde o nás všechny teď a hlavně o naše děti potom. Je třeba vlastně hlavně kázně místních. Je to možná na nějakou kvalifikovanou diskuzi (referendum?) v rámci obce o směrování větších investic, o prioritách. Zatím jsem totiž při každé zmínce o investici obce zároveň a jako by ozvěnou slyšel: dotace, evropské peníze, … Opravdu to bez nich nejde? Nevyšlo by to Mikulčice bez nich v konečném a dlouhodobém důsledku dokonce levněji?
Investice jsou jedna věc, provozování další. A zase – jde „jen“ o peníze. Lze jít současnou cestou. Lze ale i uvažovat o vstupu investora zvenku a založení společnosti, kde si přitom dostatečnou a trvalou většinu zachová obec. A tak dále a tak dále.
Uvidíme.