Na konci ledna absolvoval finanční výbor sezení mj. nad žádostmi o příspěvky obce spolkům a organizacím. Oficiální zápis z jednání visí na stránkách obce. Odhaduju, že se naše doporučení nesetkají všude s nadšeným souhlasem. Dovolte mi proto prosím vše trochu rozvinout.

Nejprve snad, pro naznačení kontinuity, článek z tisku, kterým jsem v roce 2012 reagoval na představy používání „našich“ (tedy ničích) společných peněz na podporu jedněch bohulibých aktivit.

Hodonínská kultura: včera, dnes a zítra

Zašel jsem na besedu o kultuře v Hodoníně. Kvůli pár lidem. Nic moc jsem nečekal. Nic moc mě nepřekvapilo. Jak jsem tak ale pozoroval, jak je vlastně vše v pořádku, jak si všichni tykáme a máme se rádi, jak teď už bude jen lépe a radostněji (a hlavně za cizí a zadarmo, i když miliony vzduchem vesele létají), vybavil jsem si najednou zpětně plno věcí. Proč já (někdy sám, většinou s kolegou) vlastně za celá ta léta v Hodoníně děláme jen minimum z našich akcí? Zkusím: subjektivně, politicky nekorektně, jmenovitě. Za nás, co si to děláme z radosti, po práci, za svoje.

Prosím, neplačme, že lidé „na nic nechodí“. Pojmenujme příčiny! Proč, sám původem z Hodonína, akce děláme hlavně v okolí (Mutěnice, Břeclav, Dubňany, Mikulčice)? Nezlobte se, ale představitelé města ne deset, ale desítky let zpátky jakoukoli iniciativu přímo či nepřímo dusili! Tady máme kulturní dům, tady bude kultura. Zkusíš klub, festival, jednorázovou akci venku? Existuje plno možností, jak ti „nepomoci“. Ekonomicky. Poplatek za to či tamto, pěkný nájem, když ty si chceš nahrabat. V DK jsme ho jednou skousli. Dodnes se ale za břicho popadám, o kolik si uměla říct Teza za zimní stadion. Organizačně, hygienicky. Hlučný jsi. To jsme ti předtím neřekli, že o půlnoci skončíš? Kontrolu na drogy a návykové látky na tebe, nejlíp s kukláči a uprostřed programu.

Padlo, že všude po okolí (Břeclav, Uherské Hradiště, …) to jde. Vezmu poprvé, vyjdu z předchozího. Není to prostě jen o tom, že jinde, v průběhu dlouhých let, dovolili nadšencům a provozovatelům, aby se vyprofilovali a vytvořili si okruh svých návštěvníků? Luděk Kabelka, klub Piksla, klub Mír, Beseda u bigbítu, SolisArt, Pestrovečer … Raději ale znovu opakuji: dlouhých a dlouhých let.

Všude po okolí to jde – podruhé. Prosím, nepoužívejte jako příklad úspěšných akcí za obecní (státní, evropské, …) peníze jména jako Kabát, Lucie Bílá, Čechomor. Komerce není sprosté slovo. Právě ale na akcích, kde nikoho nebolí, kolik stojí a že se prodělá, se všechna ona televizní jména naučila říkat si honoráře, které by jim běžný promotér nikdy nedal! Kazíte ceny. Že jste s nimi začali vyjednávat? Konečně? Tak že bychom dali řeč třeba o Vodním království?

Slečna se ptala, jestli akcí naopak není moc. Pokud dělám za své, je to má hloupost a riziko. Kdo se orientuje, ví, jak dlouho předem se sjednávají termíny. Ví, že každý rok vyskočí někdo nový, kdo má představu, jak se na té kultuře napakuje. Pokud ale na něčem tu větší, tu menší korunou participuje město, nebylo by opravdu třeba sednout si se všemi příjemci takových peněz a pobavit se? Proč děláš vážnou muziku ty i ty? Proč chceš peníze na stavební úpravu, když akce tohoto typu jde dělat tam vedle. Proč se ty cpeš do rockové hudby? Proč jste si neuměli zkoordinovat termíny? Aha, tak přikazovat vám nemůžeme, ale pokud se nebudete umět domluvit, tak je to vyhazování peněz oknem, takže příští rok dostanete o tolik a tolik méně.

Hodně často a rádo se na besedě používalo slovo zadarmo. Líbivé, populární, politicky výhodné. Zadarmo. Neboli: dva krát dráž, ale z cizího, toho „našeho společného“. Supermarkety taky naučili lidi na slevy. Teď pláčou, že mimo ně nic neprodají. Netvařme se socialisticky. Netvařme se, že přece musíme těm lidem tu kulturu dát. Že je musíme zkulturňovat. Vychovávat. Třeba na hodech? Dva krát za odpoledne Michal David revival bandem a stánky s ponožkami a hrnky z Číny? My jsme byli první, kdo prolomil v Hodoníně psychologickou hranici 300 korun za vstupenku (koncert paní Rottrové). Ti zlí, co na Divadlo Spejbla a Hurvínka chtěli tolik peněz po těch malých dětech (mimochodem představení musela probíhat po okolních městech, protože při pronájmu KD by cena byla už doopravdy neúnosná). Prosím ale: ono to prostě tolik stojí! Když neberete z cizího. Toho „našeho společného“. Chceš? Jdi. Nechceš? Co nadělám. Ano, zažijete pak trochu smutku, když přistihnete dědečka s babičkou, jak prostrkávají pět vnoučat pod plotem při celo odpolední akci se vstupným dvacet korun. A nebudete tak populární. A ve volbách vám to asi spočítají. Ale nelžete a nekradete.

Mám návrhy. Spoustu. Politicky neprůchodných – ale já můžu. Mně zdarma stěží sem tam umístíte plakát v informačním centru. Vše k městu samozřejmě. Nerozhazujte, nedávejte. Pokud chcete někoho někam směrovat, podpořte ty, co jim za pár let ta kultura bude třeba. A nejen kultura. Vybavte a provozujte zkušebny, taneční sálky, místa pro tradiční i netradiční aktivity. Nedávejte peníze na nejkomerčnější věci. Stejně tvrdíte, že z toho nic nemáte. Pokud chcete tuto oblast podpořit a lidem ji zpřístupnit, zvažte své množnosti vlivu na organizace s vaší účastí a pojďme se bavit třeba o nájmech, o pomocných a podpůrných službách pro komerční pořadatele. Koordinujte profilování jednotlivých prostor k dané oblasti (k hudebním směrům, výtvarnému umění, besedám a prezentacím, výstavám a veletrhům, …). Nedávejte peníze, pomozte jim např. při stavebních úpravách. V rámci téhož zvažte šíři záběru vámi financovaných prostor. Dům kultury není a nemůže být jediným a jedině tím správným nositelem kultury. Když tomu následně přizpůsobíte finance, zbude víc na adresnější věci, na všechny, co se chtějí realizovat z vlastní potřeby: na občanská sdružení, neziskovky. Nebudete pak, ekonomicky nekorektně, konkurovat běžným pořadatelům. A mimochodem a dlouhodobě: nevyšlo by levněji stržení DK a postavení přiměřenějšího a méně provozně náročného prostoru? Ale vždyť to přeci všichni všechno víme, ne?! Stačí jen pojmenovat, bavit se otevřeně, věcně, v kvalifikovaném kruhu. A prosím: nemluvte pořád o krizi…

Jen a jen v dobrém!

Zdeněk Bařina

Takže tak. A teď zpět k Mikulčicím. Budu – li citovat z oficiálního zápisu finančního výboru: výbor nechtěl v prvním roce a v prvních měsících své existence výrazněji a náhle zasahovat do předchozích zvyklostí. Nicméně v následujícím období budeme požadovat po jednotlivých organizacích a spolcích:
– Zdokumentování podpory hlavně mládeže na jedné a starší generace na druhé straně.
– Budeme požadovat seznámení s příjmy jednotlivých spolků a organizací z prostředků veřejných (jiných než obecních!) a prostředků komerčních.

Přeložím-li:

– Za léta různého organizování akcí a aktivit v rámci mých koníčků byly vždy příspěvky z veřejných (státních, evropských) peněz nulové až zanedbatelné.

– Ony teda byly vždy zanedbatelné i z oblasti komerční :-). Vlastně možná dnes dobře připomenout, jak se podnikatelé v obci a okolí vyjadřovaly např. k prosbě o podporu představení Divadla Spejbla a Hurvínka v Mikulčicích. Až cosi o blbostech třeba… Jo, to je ale naprosto a bez legrace v pohodě – co je jim po mých nápadech a akcích a aktivitách a tak.

– Přesto člověk to kolečko po firmách vždy a znovu absolvoval. Každá koruna dobrá! Kdo nezkusil, neocení, kolik peněz vám při vší té několikaměsíční práci zbude po akci s osmi sty lidmi (když teda ještě vyjde i počasí).

– No jo, jenže (někdy titíž) lidé berou na druhou stranu v Mikulčicích jako hlavní zdroj příjmů příspěvky z toho našeho společného. Tzn. přece ničího!?

Nezlobte se prosím, ale pokud do toho budu moci mluvit, tak to bude čím dál více o výše zmíněné citaci ze zápisu finančního výboru. Na děti a starší generaci – prosím. Ale …! A ostatní? Doložte mi prosím, co jste získali (jak moc jste se snažili) jinde – a pojďme se pak bavit o menší části z toho z financí obecních. Nechtěli jsme hned a okamžitě nic lámat přes koleno. Ale: příspěvky obce jsou u nás nadstandardní. A hlavně: vidíme v nastávajících měsících a letech mnohem zásadnější problémy, které bude třeba řešit. Platit…

Za rok to vidím mnohem přísněji. Všichni mají rok na to, připravit se. A já jsem připraven se v průběhu toho roku potkávat, sbírat informace, probírat, ladit.